Latinský název: Loxodonta africana Slona pozná snad každé malé dítě podle chobotu. Je to svalnatý, velmi pohyblivý orgán, který vznikl prodloužením nosu. Může sloužit k několika důležitým účelům. Slon s ním může čichat i vysoko ve vzduchu, třeba nad třímetrovou sloní trávou, pomocí prstovitých výběžků na konci hmatá a dokáže chobotem uchopit i drobné předměty. Větší tělesa zdvihá tak, že je chobotem obejme.

Krk má slon krátký a málo pohyblivý, takže se nemůže pást. Podává si tedy potravu do tlamy chobotem a pomocí chobotu i pije. Malá slůňata neumějí ještě chobotu používat a z matčina struku pijí výhradně ústy. Dalším zajímavým znakem tohoto slona jsou kly, přeměněné řezáky horní čelisti. Neustále dorůstají a u kořene jsou duté. Pomocí klů slon loupe kůru, drtí kmeny stromů, ryje v zemi apod. Kromě klů má slon v každé polovině čelisti po jedné stoličce. Když se stolička obrousí, nahradí ji jiná. To se může opakovat celkem šeskrát za život. Přestože mají sloni velmi silou kůži, vyvinuly se jim zvláštní pachové žlázy na spáncích. Asi od dvou let věku vylučuje žláza tmavý sekret, který je jakousi osobní vizitkou každého slona.