Latinský název: Oryctolagus cuniculus Králík divoký žil kdysi po celé Evropě. Doba ledová ho však vytlačila téměř z celého jeho území, a tak králík zůstal jen v západní části Středomoří. Féničané a Římané rozšířili králíky po celém jihu Evropy. Jejich maso považovali za pochoutku a proto chovali králíky v ohradách, v takzvaných leporáriích. O uprchlíky nebylo nouze, protože králíci výborně hrabou.

O rozšíření do severnějších krajů se později na mnohých místech zasloužili klášterní mniši. Nenarozená králičí embrya byla totiž povoleným postním jídlem. Z klášterních chovů mnoho zvířat ovšem uteklo a jednotliví uprchlíci založili populace, které se šířily dál. Dnes žije divoký králík od Anglie až po Ukrajinu. Na mnohá místa ve světě byl uměle vysazen. Pravou katastrofu však způsobil v Austrálii. Králíci tam neměli přirozené nepřátele, a proto se nesmírně přemnožili. V boji proti nim použil člověk věech prostředků, včetně rozšíření infekčních chorob.