Latinský název: Lepus timidus Tento druh na začátku zimy přelínává do bílé srsti, jen konečky uší zůstávají černé. V létě je zbarven hnědě s šedým nádechem. Jeho domovem jsou severní části Evropy, Asie a Ameriky. Na vysokém americkém severu se běláci na léto nepřebarvují; jsou bílí celý rok. V některých evropských horách zůstal zajíc bělák jako zbytek poslední doby ledové.

Jako zbytek poslední doby ledové najdeme zajíce běláka například ve Skotsku, v Irsku a v Alpách. Čím dále k východu, tím se hranice rozšíření běláka posunují směrem k jihu. Na východě tedy žije od Severního ledového oceánu až po středoasijské velehory. Na rozdíl od evropského zajíce si nedělá pekáč, ale ukrývá se pod skalními převisy, mezi kameny apod. Samice rodí více mláďat, někdy až kolem osmi. Právě hustá bílá srst ho činí neviditelným ve sněhových tundrách a zahřívá ho. Má ji i zespodu na tlapkách aby ho nestudily při skákání na sněhu.