Divadlo – Zpěvohra (pokračování)

Jak se k této neobvyklé záplavě domácí produkce náš ústav zachová, jsme velice žádostivi. Zdá se, že neočekávané to požehnání trochu překvapilo rozhodující kruhy, které si pomáhají, jak mohou, především politikou odkládací...
Takovým ritardandem je též nově nyní nastudovaný „Rigoletto“ od Verdiho. Je tomu již slušná řada let, co zmizel s našeho jeviště. Klidně odpočíval v zátiší archivu divadelního, nikdo po něm ani tak valně netoužil – a ejhle teď, právě teď, kdy řada domácích věcí čeká svého vysvobození, musil být vypraven. Kapelníku p. Čechovi jednalo se o to, aby jeho žákyně, mladistvá koloraturní pěvkyně, sl. Jírová, která posledně v „Černém dominu“ měla nehodu, že byla zaměstnána v úloze, jež povaze její nesvědčí, tentokráte vynikla v úloze vděčnější. Gilda je skutečně úloha neobyčejně vděčná a sl. Jírové musí se přiznati, že ji až na některé nahodilé a trémou zaviněné nehody provedla celkem úspěšně.

Neobyčejně šťastný večer měl tenorista pan Konrát v úloze záletného vévody, pro niž je takřka předurčen krásným svým zjevem i měkce lahodným tonem, schopným nejvyššího rozpjetí. Je to u nás mezi tenory bez odporu nejkrásnější hlas a měl by budoucnost, kdyby byl zaměstnáván na pravém místě a v pravý čas!

Bariton pan Benoni podal v titulní partii studii zajímavou zvláště v hereckém ohledu; celkem byla to maska přehnaná, ale probleskovala z ní vášeň i pravda na místech rozhodných.

dokončení příště

Zábavné listy – ročník XIV. z roku 1892




Článek pochází z webu www.HUNUNPA.cz
https://www.hununpa.cz

URL tohoto článku je:
https://www.hununpa.cz/modules/news/article.php?storyid=557