Božena Němcová - Babička
| BOŽENA NĚMCOVÁ (?1820? - 1862)
BABIČKA (1855)
Němcová, B.: Babička, Nakladatelství Svoboda Praha, 1987, vydání s ilustracemi Adolfa Kašpara
Jedná se o povídkovou prózu ukazující dokonalého člověka se všemi předpoklady pro harmonické soužití s ostatními lidmi všech společenských vrstev.
Děj se odehrává na Starém bělidle v Ratibořicích v první polovině 19. století.
Autorka, která zde představuje vnučku babičky Magdaleny Novotné Barunku Panklovou, popisuje své dětství a také lidové zvyky a tradice, které se v minulosti dělaly na venkově.
Příběh začíná tím, že Tereza nabídla své matce, babičce, aby se k nim odstěhovala ze Slezska. Babička nejprve váhala, ale pak se přece vydala na cestu. S vnoučaty se velice rychle sblížila a velmi si s nimi rozuměla. Učila je různým tradicím, vyprávěla jim velké množství jak příběhů z vlastního života, tak pohádek, chodila s nimi na procházky do okolí, seznamovala je s přírodou, kterou sama velice milovala a navštěvovala známé bydlící v okolí.
Zajímavý byl příběh o Viktorce, který vyprávěl myslivec, když u něj byli na návštěvě. Viktorka byla velice krásná dívka, ale všechny své nápadníky odmítala. Pak se ve vesnici objevili vojáci a jeden z nich se po Viktorce pořád díval a pronásledoval ji. Ta se ho zpočátku bála, ale pak ho potkala jednou sama v lese, leknutím se zranila, ale voják ji ošetřil a donesl do vesnice. Když se uzdravila, zjistila, že vojáci již byli odvoláni. Pomátla se z toho a utekla do lesa, kde žila v jeskyni. Dokonce utopila své vlastní dítě. Jedou byla v noci bouře a Viktorka pobíhala po lese a ďábelsky se smála. Zabil ji blesk... Jedině babička dokázala pochopit její osud. Viktorka byla zvláštní a vymykala se běžnému životu.
Babička byla všemi v okolí uznávaná, vědělo se o ní, že je moudrá žena, a že se v lecčems vyzná. Proto si k ní také často lidé chodili pro rady a ona jim vždy ochotně pomohla. Jako například slečně Kristle, která byla zamilovaná do vojáka. Díky babičce byl tento voják odvolán a brzy se ve vesnici konala svatba.
Za nějakou dobu se děti poprvé vydaly do školy. Ale rády se učily novým věcem, a babička na ně měla nemalý vliv.
Dílo končí smrtí babičky, která je ovšem pojata velice nadneseně a smírně. Smrt je považována za součást běžného života, babička odešla v souladu s přírodou, paralelně byla také vylíčena smrt uschlého stromu.
|
|