Pravidla tvorby římských čísel
Při převodu "našich" čísel na římská neexistuje v podstatě žádná směrodatná norma. Rozhodující byl vesměs většinový obecně akceptovaný úzus. Tato shoda byla do středověku daleko volnější než později. Dnes se řídíme pravidly 16. - 18. století.
Základní pravidla
- Čísla se zapisují kombinací znaků I, V, X, L, C, D, M.
- Znaky se skládají psaním od znaků pro nejvyšší hodnoty k nejnižším (MDL = 1550). Většinou se kombinují nejvýše 3 stejné číslice (XXX = 30, III = 3). Někdy mohou být kombinovány i čtyři stejné číslice (IIII = 4 bylo běžné na starých slunečních hodinách).
- Menší číslice před větší znamená odečet (IV = 4). Takto se odečítá jen jediná číslice (jen zcela ojediněle dvě stejné číslice: IIX = 8).
- Pro odčítání podle bodu 3 se používají pouze číslice I, X, C; v matematickém kontextu zcela vyjímečně také M. Nikdy nebyly používány číslice V, L, D (správně: XC = LXXXX = 90, MCM = 1900; nesprávně: VC = 95).
- Číslice I se pro odečítání většinou užívá jen před V, X. Není tedy správně MIM pro 1999 (lépe je MCMXCVIIII nebo MCMXCIX).
Tabulka převodu římských čísel
| Římsky | Arabsky | Poznámka |
|---|
| I | 1 | | | V | 5 | | | X | 10 | | | L | 50 | | | C | 100 | Centum | | D | 500 | | | M | 1000 | Mille |
Velká čísla
Největší římská číslice bylo M (1000). Největší číslo, které se vyjadřovalo pomocí římských čísel bylo 3999. Pro vyjádření vyšších čísel se používaly různé způsoby, které ale nebyly používány jednotně a nenašly větší rozšíření do současnosti.
Někdy používali vodorovnou čárku (tzv. vinculum) nad číslem, což značilo vynásobení napsaného čísla tisícem:
VIII = 8000
Dalším způsobem zápisu bylo uvedení menšího čísla před větším a jejich vynásobení. Pro zápis se někdy používalo oddělení tečkou nebo zápis s horním indexem:
VM nebo V.M nebo VM = 5000
VIIC nebo VII.C nebo VIIC = 700
AUTOR: Jiří Bureš .::. ZDROJ: conVERTER - převody jednotek .::. http://www.converter.cz
|
