Tento film lze rozhodně označit za klasiku filmového žánru. Bohužel je také třeba konstatovat, že ne každý, kdo zhlédne Sedmou pečeť, bude nadšen.

Skvělý švédský režisér a scénárista Ingmar Bergman natočil v roce 1957 alegorický film Sedmá pečeť.

Děj filmu je velmi jednoduchý – středověký rytíř Antonius Block se vrací z křížové výpravy domů, v rodném kraji se „potkává“ se šířícím se morem a také s personifikovanou Smrtí. Ví o ní, že ráda hraje šachy, a tak spolu začínají hrát partii o Blockův život. Čas, který Block šachovou hrou získává ve svůj prospěch, využívá k pátrání po smyslu života. Právě naplnění smyslu života je pro Blocka jednou ze základních existenciálních otázek, protože cesta, z níž se vrací, a setkání se smrtí ho vedly k pochybování o Boží existenci a k pochybování o smyslu víry v Boha. A právě ve chvíli, kdy selhává jeho víra a kdy se potkává se Smrtí, pochopí sílu lidské a rodičovské lásky, ve filmu zosobněné rodinou kejklíře Jofa.

Film je natočen černobíle, což podtrhuje působivost středověkého prostředí, kam je děj filmu zasazen. Také provázení děje citacemi ze Zjevení svatého Jana dotváří ponurost filmu. Ve filmu zazářily skvělé herecké osobnosti, například v roli Antonia Blocka Max von Sydow.
Návštěvu kina bych v tomto případě doporučila těm z vás, kteří čas od času přemýšlejí o tom, kam jejich cesta životem vede a jestli má nějaký smysl. Určitě si nemyslím, že film pouze odráží středověké chápání světa, ale určitě i současnému divákovi pomůže odhalit některé problematické stránky našeho světa.